Rozhovor

Brigada Flores Magon

^{Zdroj: http://www.a-kontra.net/, Autor: Buky}

Tento rozhovor je trochu staršího data. Vznikl před rokem, před druhým vystoupením francouzské RASH (Red and Anarchist Skinheads) kapely Brigada Flores Magon (BFM) v České republice. Skupina se nijak netají svými radikálními politickými postoji, a tak si na apolitické scéně vysloužila nálepku nejnenáviděnější skinheadské kapely. Muzika, kterou hraje, je ale výtečný mix melodického rokenrolu a hrubého Oi!, takže o fanoušky nemá nouzi. V českém prostředí jistou dobu přetrvávaly obavy ohledně jejich skutečného politického zaměření, protože některé kapely hrající pod hlavičkou RASH, mají velmi blízko k bolševismu (například španělští Nucleo Terco nebo Opcio K-95). Mimo jiné i z tohoto důvodu jsme se rozhodli udělat s Brigadou rozhovor. Rozhodování nebylo jednoduché a poznamenala ho intenzivní vnitroredakční debata, jejíž ohlas najdete i v samotném rozhovoru. Ten však každopádně proběhl a domnívám se, že na většinu důležitých věcí odpověděla kapela samotná velmi jasně.

1.	A-Kontra: Rád bych s vámi udělal rozhovor pro anarchistický časopis A-kontra. Doufám, že vyjde, protože v redakci je pár lidí, kteří nechtějí dělat rozhovory se skinheadskou kapelou...
Julien:...bla bla bla.
2.	...protože mají dojem, že už tak je v anarchistické scéně příliš mnoho skinheadů.
Julien: Jsme jedni z nejaktivnějších anarchistů ve Francii, řekni to svým přátelům. Fred: Jsme už mnoho let organizovaní v CNT, v anarcho-syndikalistické organizaci. Julien: Organizujeme, řekl bych, v rámci francouzského hnutí všechny reprezentativní akce. Ne jako skinheadská kapela, ale jako anarchistická skupina. Fred: Demonstrace, podporu, noviny, stávky... Julien: Všichni jsme v anarchistických odborech, všichni bojujeme za práva přistěhovalců, všichni bojujeme proti policejnímu útlaku. Všichni bojujeme, jak je rok dlouhý! Nesuďte mne jen podle mého trička a mých bot, ale podívejte se na to, co dělám!
3.	Dobře, doufám, že tento rozhovor vyjde. Nejprve vás poprosím o nějaké krátké představení kapely – jak dlouho hrajete, kolik desek máte a tak podobně.
Mateo: Momentálně je nás pět. Bubeník Julien, kytaristé Fred a Christof, na basovou kytaru hraje Nicol a já jsem zpěvák Mateo. Skupina byla založena v roce 1997 a od té doby jsme měli spoustu koncertů po celé Evropě - v Německu, Itálii, Španělsku, Slovinsku a Québeku v Kanadě. Natočili jsme tři desky. První album bylo bezejmenné, druhé se jmenuje „Anges Gardiens“ a třetí „Rock or Die“.
4.	Řekněte mi něco o vašem stylu. Cítíte se sami jako skinheadská kapela?
Mateo: Ne tak docela. Hrajeme prostě punk pro všechny lidi. Někteří lidé v kapele jsou nebo byli skinheadi, ale všichni jsme pankáči a radikální dělníci. Nehrajeme jen Oi!, nehrajeme jen pro skinheads - hrajeme pro každého. Pro každého, s výjimkou nácků, samozřejmě.
5.	Cítíte se sami jako politická kapela? Řekl bych, že ano.
Mateo: Ano. Víš, my jsme rokenrolová kapela, ale politická. Hrajeme naši muziku a vnímáme naše životy a všechno kolem nás jako politiku. Proto se politikou zabýváme.
6.	Asi víte, proč se vás ptám. Tady v Čechách je spousta lidí, kteří říkají, že lidé v rockové, punkové nebo Oi! scéně mají být apolitičtí...
BFM: NE!
7.	...a nemají míchat punk a politiku.
Mateo: Ne. Punk byl vždycky o tom mluvit o problémech, které ve společnosti jsou. Pořád ještě žijeme v kapitalistické společnosti kde je spousta problémů, spousta otroctví. Fred: Být apolitický ve skutečnosti znamená být také politický. Když jsi apolitický, tak přijímáš situaci takovou, jaká je. A říkáš: „Já nechci nic měnit“. A to je také politické stanovisko. Julien: Když pankáči říkají: „Nechceme tuto společnost, nechceme tento systém“, tak všichni souhlasíme. A když to říkáš – tak to je politika. Skinheadi často mluví o „working class hero“. Jestliže má nějaký „hrdina dělnické třídy“ existovat, tak je to díky třídě. Když máš třídu, pracující třídu, tak je to díky tomu, že existuje nějaká vyšší třída. Ale jestli být hrdinou dělnické třídy znamená říct „Jsem svému šéfovi vděčný za to, co mi poskytuje“, pak to není můj working class hero. Můj hrdina je chlápek, co bojuje za svá práva, za rovnost, za sociální rovnost, za svou svobodu, a to všechno je o politice. Já neříkám, aby vstoupil do komunistické strany nebo tak něco. Já jen říkám: „Hej kámo, kde je tvoje důstojnost? Ty jsi výrobce, ty jsi ten, který pracuje – a oni jsou ti, kteří žijou z tvé práce! A ty si zasloužíš mnohem, mnohem víc, než kolik od nich dostáváš na konci měsíce! Můžeš mít všechno co potřebuješ, všechno co chceš.... Chceš to? Tak si to vybojuj!“ Mateo: Nemluvíme o ideologii, mluvíme o našich životech, protože naše životy jsou politika, rozumíš? Julien: Vyberte si organizaci, jakou chcete, ale bojujte za rovnost. Když se dáš k extrémní pravici, tak za rovnost nebojuješ. OK? My neříkáme lidem: „Pojďte s námi“, ani jim neříkáme: „Tato organizace je dobrá a tato ne“. My jen říkáme: „Otevřete oči, shánějte si informace, mluvte s lidmi, myslete sami za sebe, vytvořte si váš vlastní názor a bojujte.“ My nejsme propagandistická kapela, my jsme politická kapela. Nepracujeme pro tuto organizaci nebo jinou. Na to serem. My jsme anarchisté. Fred: Dáváme přednost termínu libertariáni, v americkém významu slova. Julien: Ve Francii mluvíme o komunistickém libertinství nebo anarcho-komunismu. Protože co se týče komunismu – ano, pokud mluvíme o produkčním systému ve vztahu k pracujícím, tak je to komunismus. My ale nechceme žádnou stranu, která by nám říkala, co máme chtít. My nejsme marxisti. V žádném případě. Samospráva, ta je dobrá.
8.	To byla má další otázka, kterou jste teď už z půlky zodpověděli. Myslím, že jste RASH – Red and Anarchist Skinheads – moje otázka je: Cítíte nějaký rozdíl mezi komunismem a anarchismem?
BFM: Jasně, samozřejmě... Mateo: Spousta lidí si myslí, že jsme komunisté – mám tím na mysli, skuteční stalinisté – ale my jsme anarchisté. Fred: Tak zvaný komunismus, marxismus-leninismus, je rovnost bez svobody a s tím my nesouhlasíme. Funguje to jinak, než by mělo. Možná že původní idea byla jiná, ale v praxi to vypadá takto. Julien: Na skinheadské scéně existuje opravdu velmi, velmi velký problém s nacistickým hnutím. S nacistickou image, kterou skinheadské hnutí má. A my chceme ukázat, že existují všechny možné druhy skinheads – anarchističtí, ano, a dokonce i komunističtí – a chceme se organizovat, protože ten problém je opravdu velký. Vím, že je to velmi zvláštní říct „rudí a anarchističtí.“ My jsme anarcho-komunisté. Problém je, že existuje hodně stalinistických RASH skupin – nebo ne vysloveně stalinistických, ale maoistických – ale také existuje řada těch, které jsou pouze anarchistické. Obecně myslím, že dáváme přednost komunistickým skinheads před nacistickými, rozumíš?
9.	Asi víte, proč se vás ptám zrovna na toto. Tady ve východní části Evropy s tím máme trochu problém. Systém, který tu byl, se sám označoval za komunistický. Takže když dnes někdo říká „Já jsem rudý a anarchistický skinhead“, lidé odpovídají „Dobrá, anarchistický... Ale proč rudý?“
Fred: Nechceme žádný takzvaný komunismus, marxismus-leninismus. My jsme proti jakémukoli druhu útlaku. Julien: Chápeme, že v této části Evropy je slovo „rudý“ špinavé a zatížené. Problém je v tom, že v západní Evropě nacisté označují za rudé všechny ostatní. Jestliže nejsi nacista, tak jsi rudý, OK? Chápu, že můžete mít s tím slovem problém kvůli té barvě, když pocházíte z východní části Evropy. Je to problém s otevřením hranic, novou komunikací a novým jazykem. Chceme vysvětlit, co máme na mysli. Pozor - my nejsme komunisté v tom smyslu, jak ho znáte vy! V žádném případě nepodporujeme těch dvacet nebo třicet let útlaku, ve kterém jste tu všichni museli žít.
10.	Dobře. Co byste dělali, kdyby někdo na vašem koncertě vytáhnul starou sovětskou vlajku se srpem a kladivem? Viděl jsem to mnohokrát na koncertech Bandy Bassoti nebo kapel jak Opcio K-95.
Julien: Odpovím ti stejně. Když chceš v západní části Evropy ukázat náckům, že jsi proti nim – tak vytáhneš rudou vlajku. Je to symbol. Je to mnohem víc antifašistický symbol než stará vlajka marx-leninské země a politiky. Na našich koncertech nejsou žádné rudé vlajky se starými sovětskými symboly, vážně. Používáme mnohem víc černorudých vlajek. No, vlastně tam jednu rudou máme. Dostal jsem ji…
11.	Já jsem ji viděl. (smích)
Julien: Ale to je provokace! Mám ji už dva roky. Ve Francii říkáme náckům a jejich pomahačům „Nemáte rádi rudý? OK, MY JSME RUDÍ! Táhněte do hajzlu! V čem je problém?“ Fred: Taky máme píseň RASH „We Are The Reds“ (Jsme rudí)… Julien: Jsme nepřátelé nacistů – jsme rudí. Chápu, že tady to má ale jiný význam. Musíme to umět vysvětlit. Je to dobrá otázka, protože jsme právě v zóně exkomunistického panství.
12.	Zmínili jste, že organizujete řadu věcí. Můžete mi říci, kterou organizaci podporujete a jaká je současná situace ve vaší zemi? Mám tím na mysli v politice a radikálním hnutí.
Fred: Máme velmi blízko k CNT (Confédération Nationale du Travail), anarcho-syndikalistické organizaci, kde jsme se vlastně všichni potkali. Situace ve Francii je stejná, jako je nyní v mnoha dalších západních zemích nebo celé Evropě. A to ta, že kapitalismus ovládá vše a to dokonce i tehdy, když máte sociálně demokratickou vládu. Všechno se snaží změnit na soukromé vlastnictví, veškeré sociální zabezpečení, energie, vzdělání, zdraví, bezpečnost – všechny tyto věci jsou prodány nebo věnovány soukromým společnostem. Julien: Souběžně probíhá i velká operace vlády proti sociálním právům, jakou jsme ještě nikdy neviděli. Je to neuvěřitelné. Ve Francii šéfové velkých soukromých společností říkají dělníkům „Akceptujte 30% snížení mezd, nebo se přesuneme do Rumunska. Volba je na vás.“ Je to jako epidemie... Fred: A sociálně demokratické odbory s tím souhlasí. Julien: Je tu spousta nových represivních zákonů, které dávají víc pravomocí policii k vyšetřování. Mateo: Popravdě, spousta lidí teď slyšela od velkých společností: „OK, jestliže nechcete pracovat více za stejné mzdy a jestliže nechcete přistoupit na jejich snížení, tak přesuneme naše provozy do východních zemí, jako je třeba Česká republika....“ Fred: …a pak je přesunou do Asie. Julien: Můžete si být jistí, že se chystají odejít z Francie do jiné části světa, kde budou moci zaplatit dělníkům méně.
13.	To si umíme představit velmi dobře. Tady se něco podobného stalo před nějakou dobou také...
Fred: Socialisté dělají stejnou politiku jako pravice. Velmi často dělají dokonce ještě horší politiku. Privatizovali víc než pravice, protože chtěli ukázat, jak se správně dělá ekonomika. A udělali to v kapitalističtějším duchu než pravice. Julien: Sociální demokracie ve Francii říká: „Musíme být realisté!“ Prý: „Kapitalismus je jediná cesta.“ Fred: „Neexistuje žádná alternativa“, jak řekla Margaret Thatcher. Julien: Do hajzlu s tím! Fred: Dokonce i komunistické strany v západní Evropě nebo v Číně teď akceptují, že kapitalismus je jediná cesta, která může řídit ekonomiku a svět.
14.	Jak to vypadá s radikálním hnutím? Které organizace jsou ve Francii? Mluvili jste o CNT...
Fred: Máme CNT, pak existuje pár trockistických organizací, ale jejich politický program není moc vzdálený politickému programu socialistů před třiceti lety. Už to není žádný revoluční program. Jenom se chtějí dostat do vlády. Představují tradiční levicové trockistické hnutí – ani radikální, ani revoluční. Mateo: Pak u nás existuje ještě jedna radikální organizace, která se nazývá „Beturiere“. Ti jsou radikální, ale... podobají se fašistům. Fred: Nebo Pol-Potovi. Julien: Padesát procent lidí na polích, padesát procent v továrnách a všechno bude OK. Jenom zapomněli na těch dvacet procent, co budou kontrolovat všechny ostatní. Fred: V současné Francii, jako v mnoha dalších západních zemích, existuje řada organizací, které jsou úzce specializované na zvířata a lidská práva a není mnoho organizací s globálním rozhledem. Mateo: Existuje u nás organizace jménem ATTAC, což je hnutí lidí naštvaných na kapitalismus, ale řešení navrhované touto organizací se týkalo jen posraných daní! Julien: Ve Francii je hodně malých organizací, které spolupracují, ale opravdu ne proto, že by navzájem souhlasily se všemi svými myšlenkami. Jsou schopné se domluvit maximálně na společném organizování demonstrace. Ve Francii mluvíme o „sociálním hnutí“ a když všechny organizace spolupracují, tak říkáme: „Ó! Sociální hnutí se hnulo!“ Budete mít třeba tři sta tisíc lidí na demonstraci, ale shodnou se leda tak na tom, že „nebe je modré“, ale na základních principech vůbec ne. Fred: ATTAC, například, vůbec nechtějí odstranit kapitalismus. Přijali jej jako fakt a jenom ho chtěli trochu zjemnit. Nechtěli změnit společnost, jen chtěli, aby šéfové byli o trošku hodnější. Je tu jen pár lidí, kteří říkají: „Existuje ještě jiné řešení, jak uspořádat společnost“… Julien: ...kapitalismus je problém.
15.	Mluvíte hodně o antifašismu, a pokud zde v České republice slýcháme něco o Francii, velmi často narážíme na jméno Le Pen. Jaký je váš názor na něj a jaká je jeho pozice ve Francii právě teď?
Julien: Le Pen je odborník na volby. Neuslyšíte o něm celé dva roky – a šest měsíců před důležitými volbami je ho najednou všude plno! Vydělává velké, skutečně velké peníze, protože francouzská vláda platí Front National, protože je to „demokratické“. Myslím si, že je jedním z nejklasičtějších představitelů extrémní pravice v Evropě. Znáš to, prý všechny problémy způsobují přistěhovalci, Arabové a tak. Fred: Problém s Le Penem je ten, že jeho myšlenky a jeho program nyní adoptuje pravicová vláda, ale také levicové strany. Julien: Tradiční pravice od něj přebírá některé myšlenky, aby proti němu mohla bojovat. Když byl Le Pen na druhém místě v prezidentských volbách ve Francii, Chirac prohlásil k Francii – „My vám rozumíme“. Říkal: „OK, Budu dělat takovou malou Le Penovu politiku.“ Fred: Socialistická strana akceptuje některé části Le Penova programu. A přitom ho vytvořili vlastně jako první, protože rozděloval pravici. Jsou trochu jako Frankenstein... Julien: V celostátních volbách v roce 1981 získal Le Pen 0,37%. Naposledy měl dvacet tři procent. Protože si v minulosti levice řekla, že rozdělit pravici je dobrý nápad.
16.	Jak je to se spoluprací Le Pena s otevřeně neonacistickými skupinami?
Julien: Nic takového oficiálně neexistuje. Ale neoficiálně malé neonacistické skupiny vylepují plakáty, organizují ochranu demonstrací, pořádají demonstrace v ten samý čas a na tom samém místě jako Le Pen. A víme, že oficiální mládežnická organizace Front National vždy spolupracuje a pořádá demonstrace s neonacistickými skupinami. Oficiálně nejsou nazi-skinheadi vítaní. Ale v noci titíž hlídají přípravy na demonstraci. Ale před novináři... Fred: Říkají: „...My nejsme žádná nacistická strana, my jsme vlastenci!“
17.	Když byl Le Pen v České republice, myslím, že před třemi lety, setkal se s jedním z našich extrémně pravicových politiků a lidé, kteří jim dělali ochranku, pocházeli všichni z ortodoxní neonacistické scény.
Fred: On se vždy setkává se skutečnými nacisty, když je někde v cizině.
18.	Představují neonacistické skupiny ve vaší zemi reálné nebezpečí nebo se jedná spíš o party pouličních výtržníků?
Julien: Právě teď je nejnovější módou mezi malými neonacistickými skupinami vandalství na židovských hřbitovech. Během dvou posledních měsíců bylo pět nebo šest židovských hřbitovů posprejováno svastikami. Předpokládám, že to vzešlo z neonacistické black metalové scény. Ta ve Francii teď roste, ale jsou velmi mladí a nejsou skutečně aktivní. Nejaktivnější neonacistická skupina ve Francii je „Bloc Identitaire” a ti pracují na soustředěné kampani proti rapovým a hip-hopovým kapelám, o kterých prohlašují, že jsou proti francouzské policii, samozřejmě. Tvrdí o nich, že jsou agresivní a že nenávidí bílou Francii. Pořádají telefonní kampaně a plakátové kampaně proti koncertům, ale nic víc. Fred: Jsou aktivní na internetu ale ne na ulicích, protože jich je málo. Ne v Paříži, protože tam jich je dost, ale v dalších částech země. Julien: Šéf téhle organizace žije v jednom městečku v Champagne, na jihu Francie a má tam okolo sebe asi třicet až čtyřicet lidí. A to je město, kde je tato organizace opravdu velmi silná, protože jich je tam tolik. Fred: Problém ve Francii, ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi, je ten, že u nás sice není tolik extrémních a agresivních nacistů jako ve Švédsku nebo Belgii, ale že nacistické nebo nacionalistické myšlenky jsou mnohem víc rozšířeny ve společnosti. Téměř polovina obyvatelstva ve Francii je nacionalistická s téměř nacistickými myšlenkami. A může to být ještě horší. Christof: Ale…to nejsou nacisti! Fred: Ne, nejsou, ale mají k nim velmi blízko. Nemají rádi Araby, o cizincích říkají, že způsobují hodně problémů. Christof: V některých oblastech na jihu Francii je to pro anarchisty velmi těžké. Julien: Protože to je tradičně extrémně pravicová část země. Protože tam žije spousta starých lidí, kteří se jen dívají na televizi, a protože tam je hodně vojenských základen.
19.	Na druhou stranu vím, že během posledních několika měsíců došlo ve Francii k několika antisemitským útokům, které spáchali mladí Arabové.
Fred: Ano. To je ve Francii také problém. Protože je pravda, že některé problémy pocházejí od Arabů stejně jako od nacistů. Takže televize teď říká: „Nacisté a Arabové jsou stejní“. Ve Francii je hodně muslimů a jenom menšinu tvoří muslimští extremisté. Ale podobné akce nějakých idiotů pak padají na hlavy všech muslimů. V současné době je trend ukazovat na všechny muslimy jako extremisty.
20.	Máte nějaké kontakty s muslimskou nebo arabskou komunitou, nebo jsou odděleni od zbytku společnosti?
Julien: Přijde na to. Muslimové představují velké spektrum. Starší Arabové jsou muslimové, ale pak existují fundamentalisté, kteří tvoří malou část muslimů. Ti neakceptují normální muslimy, protože Bin-Ládin je OK a nemůžeš být muslim, když nejdeš šestkrát denně do mešity a nechceš zabít všechny nemuslimy. Julien: A média ukazují jenom tyto, protože to je víc senzační. Je to stejné jako se skinheady. Náckové tvoří deset procent, ale v televizi uvidíš jenom je. Je to pořád to samé, TV show. Fred: Takže jsme v kontaktu s lidmi z komunity přistěhovalců, protože... Julien: …protože spolupracujeme s lidmi z imigrantských organizací v jejich boji proti „identity card“, rozumíš. Fred: Právo na pobyt, právo zůstat. Ale nemáme žádné kontakty na jakékoliv náboženské organizace. Julien: Když se bavíš se starým Arabem, který pracuje ve Francii už dvacet let a zeptáš se ho: „Co si myslíš o Bin-Ládinovi?“, tak ti odpoví: „To není muslim!“ A takových je většina.
21.	OK. Na závěr ještě pár otázek o vaší muzice a už žádné další... nebo chcete říct ještě něco víc o politice?
Julien: Ano, mimo jiné jsme také rocková kapela... (smích)
22.	Co další kapely z Francie, které máte rádi, se kterými jste hráli...
Julien: Nejsme v kontaktu s mnoha francouzskými kapelami. Ještě tak Bérurieur noir, Brixton cards, Neurotic explosion a s řadou malých rokenrolových kapel. Mnohem víc jsme v kontaktu s lidmi z anarchistického prostředí. Je to spíš o stejném duchu než o stejném hudebním stylu. Zajímají nás všechny kapely, které nevnímají hudbu jen jako zábavu, protože hudba dokáže přenášet myšlenky. Je to proto, že když něco organizujeme, když někam jedeme hrát, zajímá nás interakce s ostatními a nechceme, aby lidé přišli jen konzumovat muziku. Fred: Znáš to – je to jako s knihou, kterou jsi četl nebo s muzikou, kterou jsi slyšel a která ti pomohla otevřít oči. To samé se pokoušíme dát lidem i my. Christof: Tam odkud pocházíme, si čím dál víc zvykáme hrát s cizími kapelami z Británie, Německa, Itálie. A ty mají stejného ducha. Julien: Pokoušíme se organizovat evropskou scénu pomocí internetu. Pokoušíme se zorganizovat síť mezi různými kapelami z různých zemí se stejnou... ne politickou orientací, ale se stejnou koncepcí hudby. Není to o penězích. Je to jen o potěšení dělat to. Fred: Chceme se podělit o radost z hudby a ze způsobu, jakým to děláme skrze nezávislou výrobu. Dělat hudbu, jakou chcete, organizovat koncerty, jaké chcete. To je potěšení a my se o ně chceme podělit. Jako o hudbu, ale také jako o koncepci života. Julien: Umíš si to představit. Přijeli jsme z Paříže; nás pět v dodávce... Není to žádný problém, ale kdybychom chtěli být bohatí, tak děláme něco jiného. (smích)
23.	Nepochybně. Každopádně, které kapely z ciziny máte rádi? Vím, že rádi hrajete s Los Fastidios z Itálie. Které další kapely máte rádi?
Julien: Stage Bottles, Blaggers z Anglie, No Respect z Německa, Conflict (smích). Známe pár kapel ze Španělska, jako Opcio K-95… BFM: Ale ti jsou příliš rudí, ano, opravdu jsou příliš rudí… Julien: Ano, ale my teď nemluvíme o politice (smích). Známe se s lidmi z Banda Bassoti. Já se znám osobně s Ferminem Muguruzou z Baskicka, je to můj kamarád už hodně, hodně dlouho. Z Kanady známe Jeunesse Apatride a v podstatě všechny kapely, se kterými jsme se setkali na našich šňůrách a které bojují ten samý boj jako my. A když potkáš na šňůře kapelu z Amsterdamu, tak víš, že hraje za ty samý peníze a víš, že to není pro peníze, ale pro potěšení. A takových kapel je po Evropě spousta.
24.	Znáte nějaké kapely z Čech?
Christof: Red Insect. Julien: A pak známe jméno, ale nikdy jsme je neviděli – Protest.
25.	To je apolitická kapela (smích). Dokonce mají píseň „Fuck the RASH“.
BFM: Jo!
26.	Nejsou to žádní hlupáci, ale chtějí být apolitická kapela. Ve skutečnosti jsou to antifašisti a v minulosti měli řadu bitek s nacisty.
Julien: Neznáme místní kapely, protože neznáme tuto část Evropy. Kvůli historii. Fred: Takže jsme šťastní , že jsme sem mohli přijet... Julien: Je to kvůli nám samotným. Když máme peníze, tak to není problém. Proto jsme sem chtěli přijet, protože chceme objevit tuto část Evropy. Je mi třicet pět let a neznám východní část Evropy. Můžeme zorganizovat nějakou šňůru po Francii s nějakou českou kapelou, proč ne. Fred: Organizujeme antifašistický festival, kde hraje spousta kapela z celé Evropy i Kanady.
27.	Mám poslední otázku. Vidíte nějaký hudební posun ve vaší tvorbě? Myslím tím od vašeho prvního LP, které bylo hodně o punk/Oi až k vaší poslední věci „Rock or Die“, která je, řekl bych, mnohem víc do rokenrolu.
Julien: Je to normální, protože nechceme dělat pořád ty samé desky. Když jsme pracovali na našem prvním albu, tak jsme byli mladí hudebníci. Když posloucháte různé druhy hudby, tak se naučíte lépe ovládat svůj nástroj a můžete zahrát něco složitějšího, než co jste zvládali před pár lety. Sami jsme zvědaví, jak se změníme. Posloucháme naprosto odlišné věci, on má rád Johnnyho Cashe, já mám rád americký hardcore, ten zase francouzský rock….Je to v pohodě, všichni v kapele o tom mluvíme a všichni se to snažíme vtělit i do naší hudby. Ale nechceme se odříznout od minulosti, vůbec ne. Ale hudba je život, hudba je něco jako revoluce. Nechceme být jako AC/DC s dvaceti stejnými deskami. A myslím si, že další album bude zase jiné. Doufám, že bude. Ne úplně jiné, ale myslím si, že je to v hudbě logické. Je to vývoj. Nejste jen Oi Oi Oi...
28.	Dobře, ode mne už je to všechno. Máte vy nějaké otázky?
Julien: Já jen doufám, že anarchističtí aktivisté dokážou otevřít oči. Můžeš být velmi úspěšný aktivista s dlouhými vlasy a plnovousem. Já nemám problémy s tímto druhem lidí, ale oni soudí lidi podle toho, jak vypadají. To je u anarchistů zvláštní. Je to začátek fašismu. Někteří lidé nechtějí mluvit s černochy, protože jsou černí. A nacisté říkají, že všichni Židé jsou zmije, protože jsou to Židé. Je to hloupost. My to neděláme. Kdo to chce dělat? Fred: Jako anarchisté můžeme pocházet z různých generací, oblékat si různé oblečení a starat se o různé věci. Některé anarchistické skupiny budou velmi dobré ve vydávání časopisů a knih, mohou mít obchod s knihami nebo rádio, a zároveň nebudou tak silné na ulici. A není to vůbec v rozporu, protože je nesmírně důležité dělat různé aktivity, které se navzájem doplňují. Je velmi obtížné mít jednu organizaci nebo skupinu lidí, která je schopná udělat všechno. Julien: Přinejmenším neříkáme, že skinheadi provedou revoluci, samozřejmě. My jen říkáme, že pokud se skinheadi chtějí účastnit revoluce – proč ne? Fred: A můžeme otevřít oči mladým lidem, kteří nás mají rádi a kteří se tak dostanou přes muziku k politice. Mám tím na mysli, že politika a filozofie anarchismu přicházejí skrze muziku, protože když mi bylo čtrnáct, tak jsem byl pankáč. Ale měl jsem rád jen tu muziku. Pak jsem začal poslouchat texty a otevřel jsem se myšlenkám o společnosti. To je hezká cesta, jak objevovat politiku. Julien: Dávejte si pozor na předsudky. Předsudky jsou otevřenými dveřmi k rasismu. Rozhovor vedl Pavel Červeňák Zdroj: A-kontra 4/05. http://contre.propagande.org/pravda/index.php http://www.brigadafloresmagon.org/